Dalida známá-neznámá (smutné výročí)

3. 05. 2012 8:46:00
Francouzská zpěvačka velmi kosmopolitního původu zemřela právě před 25 lety. Po úspěšném a vcelku barvitém životě zvolila ve svém montmartreském domě smrt z vlastní ruky. Co předcházelo a jaktože je Dalida naší široké veřejnosti takřka neznámá?

Busta Dalidy na Montmartru
Zeptejte se kolegů v zaměstnání, přátel, v rodině: Kdo je Dalida? Možná začnou nějakými vzpomínkami na Bibli..., budou vedle. Hledat v českých tištěných encyklopediích je zbytečné. Dalida dokonce ještě před pár měsíci neměla heslo ani na české Wikipedii. Změňte otázku: Jaké znáš nejúspěšnější francouzské zpěvačky? Prakticky synonymem této otázky bude celkem správná odpověď Édith Piaf. Po chvíli úporného přemýšlení někdo doplní Mireille Mathieu a ti, kteří se o hudební scénu zvlášť nezajímají, možná ještě přijdou na »paní Deppovou« Vanessu Paradise. Ti opravdu dobří přijdou nejspíš ještě na Alizée, Desireless, Mylène Farmer, Juiliette Greco, pamětníci jmenují Josephine Baker a leckdo vzpomene i dosavadní paní prezidentovou Carlu Bruni, což je vlastně (taky) Italka. Takže vida, francouzských pěvkyň bychom znali docela dost. Kolik lidí z deseti však vysloví jméno Dalida? – Viděli jste ji někdy v televizi nebo v časopise, na rozdíl od Piaf či Mathieu (Baker, Bruni)? Zkuste si u nás koupit nějaké Dalidino CD – na portálech Bontonlandu nebo Popronu odejdete s nepořízenou.

S pomocí nejrůznějších pramenů předkládám Dalidin příběh s akcentem na to zajímavé z jejího života. Na konci článku uvádím několik pozoruhodnějších odkazů.

Dalida (vl. jménem Yolanda Christina Gigliotti)
francouzsko-italská zpěvačka; * 17. 1. 1933 Shoubra (Káhira), † 3. 5. 1987 Paříž

Dalida se jako Yolanda Christina Gigliotti narodila italské katolické rodině v Egyptě, kde otec působil jako první houslista káhirské opery. Rodné město Shoubra se dá považovat za předměstí Káhiry, je obsluhováno káhirskou podzemní dráhou. Vyrůstala v italské komunitě se dvěma staršími bratry Brunem a Orlandem; mladší z nich Bruno se později pod uměleckým jménem Orlando (!) stal jejím manažerem a vydavatelem.

Trpěla vážným očním onemocněním, ve čtyřech letech už za sebou měla dvě komplikované operace rohovky a musela nosit brýle. Poté, co je ve třinácti odložila, vynikl její půvab. Studovala střední školu zaměřenou na sekretářské práce, kde se naučila psát na stroji a základům několika cizích jazyků (později hovořila italsky, arabsky, francouzsky, německy a anglicky).

V 17 letech vyhrála soutěž krásy zvanou Miss Ondina a v roce 1954 zvítězila v soutěži Miss Egypt. Získala i první filmovou roli v egyptském muzikálu Sigarah wa kas (Sklenka vody a cigareta, 1955). Tehdy vystupovala jako Dalila (obvyklé pojmenování egyptských dívek). Všiml si jí francouzský režisér Marc(o) de Gastyne a k nelibosti rodičů ji přiměl přestěhovat se do Francie. K tomu došlo na Štědrý den roku 1954 a od té chvíle se Francie stala Dalidinou domovinou. Dalida se do režiséra, staršího o 44 let (!) zamilovala a pravděpodobně právě de Gastyne (nebo spisovatel Machard) jí doporučil umělecké jméno pozměnit na Dalida.

Dalida chtěla hrát ve filmu. V začátcích kariéry se ovšem jako herečka příliš neuplatnila, proto začala navštěvovat hodiny zpěvu u Rolanda Bergera. Když ji v jednom kabaretu uviděl slovutný ředitel pařížské Olympie Bruno Coquatrix, pozval ji k vystoupení do svého slavného hudebního sálu. Nedlouho poté se na rozhraní let 1956 a 1957 písní Bambino stala francouzskou hvězdou a její kariéra nabrala strmý směr vzhůru.

Koncertovala ve více než 10 jazycích (francouzština, italština, arabština, němčina, španělština, angličtina, holandština, japonština, hebrejština, řečtina). V r. 1957 získala první zlatou desku za 300 000 prodaných kopií singlu Bambino; trochu předběhneme – zlatých desek získala celkem 55. Druhý velký hit Gondolier představila na Vánoce 1957.

Od konce 50. let vyjížděla na koncertní turné, kromě Evropy vystupovala i v Egyptě či Spojených státech (v anglicky mluvících zemích však nikdy nedosáhla většího úspěchu a nabízené smlouvy z USA dvakrát odmítla). V roce 1961 vystupovala Dalida celý měsíc v pařížské Olympii před vyprodaným sálem pro dva tisíce diváků, poté vyjela koncertovat do Hongkongu, Japonska a Vietnamu. V r. 1964 nahrála ústřední píseň k filmu Řek Zorba. Část písně je pěvecky tak náročná, že si posluchač maně klade otázku, kdy se zpěvačka nadechovala.

V polovině srpna 1964 Dalida šokovala publikum zásadní změnou image – z brunety se stala zářivou blondýnou, jíž zůstala do smrti. Když ji 5. 12. 1968 ocenil generál de Gaulle Medailí prezidenta republiky, stala se první (a zřejmě dosud jedinou) osobou z uměleckých kruhů, která kdy toto francouzské vyznamenání obdržela.

V roce 1971 si po roztržce s Coquatrixem najala sál Olympie sama pro sebe a po tři týdny zde měla každý večer vyprodáno. Roku 1973 s ní francouzskou verzi italské písně Paroles, paroles nazpíval její blízký přítel herec Alain Delon; velký hit se držel na prvním místě žebříčku ve Francii a v Japonsku. V pražské Lucerně vystoupila Dalida dvakrát před Vánoci 1977. Koncerty byly vyprodané, zpěvačka bydlela v protějším hotelu Alcron. Československá televize z tohoto koncertu (dokonce barevně) pořídila záznam – kdo ho kdy viděl, aspoň kdysi? Koncem roku 1978 podnikla Dalida úspěšné turné po Spojených státech, kde 29. listopadu oslnila publikum ve slavné newyorské Carnegie Hall. Novou ohromující show představila v Paříži začátkem ledna 1980 a následujících čtrnáct dní tam koncertovala bez přerušení, přičemž všechna vystoupení byla vyprodaná.

Později se opět přihlásily její oční potíže (začalo jí vadit světlo) a musela se podrobit dalším operacím, které ji přiměly zvolnit kariéru. Nedlouho před smrtí se konečně prosadila i jako herečka. Ztvárnila hlavní roli mladé babičky v příznivě přijatém egyptsko-francouzském filmu Šestého dne (1986). Na přelomu let 1986 a 1987 vystupovala sporadicky. Její poslední živé vystoupení se konalo v tureckém hlavním městě Ankaře koncem dubna 1987.

Dalida při koncertech mezi písněmi nemluvila, výhradně jen zpívala, obvykle také nedávala přídavky. Žádnou samostatnou desku neprodala v takovém množství, abychom ji nalezli na horních příčkách v historických žebříčcích nej-. Přece jen si je třeba uvědomit, že působila v dobách, kdy hudební průmysl nebyl ještě tak rozvinutý a globalizovaný a technologie CD-disků teprve pomalu začínala. Nicméně platinovou desku získala v r. 1964 a začátkem dubna 1984 obdržela jako první žena v historii pop-music diamantovou desku za více než osmdesát milionů prodaných nosičů. Do té doby prodala 85 milionů desek; toto číslo se do roku 1985 zvýšilo na 100 milionů a dodnes dosáhlo k hranici 130 milionů. Tím se Dalida řadí k nejpozoruhodnějším zpěvákům 20. století.

Hrob na montmartreském hřbitově
Její soukromý život byl barvitý a plný vztahů s muži problematické minulosti (i budoucnosti), občas ženatých, často nespolehlivých. Prostě životní pohodu získanou na koncertních pódiích jí kazila série neúspěšných vztahů a osobních problémů, což vedlo až ke smutnému konci.

Její jediné manželství – s programovým ředitelem rozhlasové stanice Radio 1 Lucienem Morissem (který se kvůli ní musel rozvést) – trvalo od dubna do července 1961. Pak se vášnivá Dalida po vystoupení v Cannes seznámila s malířem Jeanem Sobieským, bláznivě se do něj zamilovala a nešťastného Morisse přiměla k rychlému rozvodu. Zatímco románek se Sobieským vydržel sotva rok, o devět let poté si jedenačtyřicetiletý Morisse ve svém pařížském bytě prostřelil hlavu.

Také další dva z jejích hlavních milenců spáchali sebevraždu. Osmadvacetiletého italského zpěváka a skladatele jménem Luigi Tenco poznala r. 1966 v Římě. V lednu 1967 spolu vystupovali na písňovém festivalu v San Remu. Předem se zdálo, že se skladbou Ciao amore ciao bez problémů zvítězí. Před začátkem soutěže Dalida s Tencem oznámili plánovaný sňatek. Avšak v hodnocení poroty skončila píseň až na 12. místě. Uražený muzikant ztropil při závěrečném ceremoniálu scénu, odešel a zastřelil se – ze vzkazu na rozloučenou se dá vyvodit, že svou smrtí protestoval proti porotě a jejímu způsobu rozhodování. Každopádně to byla právě Dalida, která ho nalezla v zamčeném pokoji hotelu Savoy s prostřelenou hlavou a o měsíc později, 26. února, se sama v pařížském hotelu Prince de Galles pokusila spáchat sebevraždu požitím barbiturátů. Naštěstí ji včas objevila pokojská a Dalida se po 122 hodinách bezvědomí probrala. Tencova smrt nebyla nikdy pořádně vyšetřena, dokonce ani po exhumaci v r. 2006. Podezření např. budila skutečnost, že ačkoli byl Tenco pravák, střela vnikla do hlavy levým spánkem. Kromě toho se nenalezla smrtící kulka. Nejrůznější spiklenecké teorie nevyčleňovaly z temných podezření ani Dalidu.

Po dlouhodobé rehabilitaci z tohoto sebevražedného pokusu přišla Dalida koncem roku 1967 do jiného stavu s 18letým italským studentem. Rozhodla se pro potrat, který musela podstoupit v Itálii, neboť ve Francii bylo tehdy přerušení těhotenství nezákonné. Tuto zkušenost zachytila v písni Il venait d’avoir 18. Zákrok nebyl zcela bez komplikací (a nebyla to zdaleka jediná operace, kterou Dalida ve svém životě podstoupila – žádná však nebyla kosmetická).

S dalším milencem Richardem Chanfrayem (*1940) Dalida žila – a vystupovala – v letech 1972–81. Chanfray byl pozoruhodnou figurou, vydávající se za nesmrtelného hraběte Saint-Germain. Už v mládí dostal 6 let za loupežné přepadení, takže měl spoustu času si ve vězení přečíst řadu knih, z nichž zřejmě čerpal ve své následné kariéře iluzionisty. Tento paranoik spával s brokovnicí pod polštářem a nový trest odnětí svobody (rok vězení) odpykal za to, že v červnu 1976 střílel po nahém muži, kterého jednou v noci objevil v kuchyni (šlo o přítele jejich hospodyně). Svého času vystupoval v různých show, při nichž přeměňoval olovo ve zlato; ačkoli byli někteří kouzelníci vyzváni, aby se Chanfrayových produkcí zúčastnili a pokusili se trik odhalit, nikdo z nich neuspěl. Chanfray také předváděl znalost nejrůznějších tajemných sídel, hradů či zámků, na nichž údajně nikdy nebyl. Na vyzvání v těchto »neznámých« prostorách dokázal bez váhání trefit na místo, které mu určili. Dva roky po rozchodu s Dalidou spáchal sebevraždu se svou novou milenkou Paulou de Loos. Na největší francouzský svátek, 14. července 1983 požili v Saint Tropez barbituráty a ještě se současně otrávili výfukovými plyny z jeho auta.

V roce 1979 stihla Dalida také (zřejmě krátký a dobře utajený) románek s ženatým pozdějším francouzským prezidentem Mitterrandem, jenž byl proslulým záletníkem. V posledních letech života udržovala postupně několik kratších vztahů. Pokud však stárnoucí žena hledala něco citově hlubšího, evidentně se jí to nepodařilo.

Zřejmě fyzicky i psychicky vyčerpaná (deprese) ukončila život předávkováním barbituráty ve svém pařížském domě na rue d’Orchampt 11bis v noci ze soboty 2. na neděli 3. května 1987. Zanechala vzkaz: »Promiňte mi, život se pro mne stal nesnesitelným.« Pohřební průvod z kostela Madeleine v centru Paříže na montmartreský hřbitov 7. května 1987 absolvovaly davy jejích fanoušků. Dalida má ve východní části hřbitova nádherný hrob se sochou v životní velikosti hledící směrem k jejímu nedalekému domu.

Posmrtně se Dalida stala kultovní postavou nové generace fanoušků. Když v roce 1988 uspořádala francouzská Encyklopedie Universalis průzkum (zveřejněný v deníku Le Monde), který měl zjistit, jaké osobnosti měly největší vliv na francouzskou společnost, obsadila Dalida druhé místo za generálem de Gaullem. V r. 1997 u příležitosti desátého výročí Dalidiny smrti bylo na Montmartru – nedaleko jejího bývalého bydliště na křižovatce ulic Rue de l’Abreuvoir, Rue Girardon a Allée des Brouillards – pojmenováno náměstíčko Place Dalida, na němž stojí její busta, kterou stejně jako sochu na jejím náhrobku vytvořil sochař Alain Aslan. Dalida tak byla – kromě soch královen, světic či nereálných žen – po Sarah Bernhardtové druhou ženou, která má ve francouzském hlavním městě sochu. (Právě její starší kolegyně Édith Piaf se své pařížské sochy dočkala až v r. 2003.) V roce 2000 nazpíval Dalidin dlouholetý přítel Charles Aznavour hit De la scène à la Seine, veselou píseň o jejím životě. V roce 2002, u příležitosti 15. výročí Dalidiny smrti, uctila francouzská vláda její památku poštovní známkou. V roce 2005 byl natočen dvoudílný televizní životopisný film Dalida (hlavní roli ztvárnila Sabrina Ferilli); pochopitelně neběžel na žádné z našich televizních stanic, protože Dalidu přece nikdo nezná.

Jak jsem psal v úvodu – Dalidina sláva a věhlas se naší zemi dokázal vyhnout, ačkoli byla ve své době evropskou jedničkou. Přidávám proto několik zajímavých odkazů, kde se dovíte, uvidíte a uslyšíte více.

Dalidu uvidíte a uslyšíte na YouTube v poměrně reprezentativním videomixu na adrese:
www.youtube.com/watch?v=bdCQjt5r1qs
(seznam skladeb uvolníte tlačítkem »Více« – říkal jsem si při přehrávání klipu s úžasem: je to padesát let staré!)
další skladby pak už snadno vyhledáte sami, určitě nevynechejte:
Calypso Italiano • Oh! La la • Itsi bitsi petit bikini • Laissez-moi danser (Monday, Tuesday) • Ti amo • Darladirladada • La danse de Zorba • The Lambeth Walk • Le ranch de Maria • Tipi Tipiti • Paroles, paroles (s Alainem Delonem) a Miguel (kde vystupuje ještě jako černovláska)

česko-francouzský fanouškovský web:
http://dalida.euweb.cz/index.htm

blog Paříž pro pokročilé:
http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1008/dalida

životopis (česky) s odkazy na MP3 a videoklipy:
http://zivotopis.osobnosti.cz/dalida.php

oficiální stránky (francouzsko-anglicky):
http://www.dalida.com/menu.html

Autor: Michal Ptáček | čtvrtek 3.5.2012 8:46 | karma článku: 25.17 | přečteno: 4960x

Další články blogera

Michal Ptáček

Jak jsem ušetřil za elektřinu

Cena za elektřinu vyletěla vzhůru a v důchodcovské domácnosti vyvstala potřeba nějakou tu korunu ušetřit. Podívejme se tedy, jak jsem ušetřil (nebo do budoucna ušetřím), když jsem všechno utratil.

31.1.2023 v 16:20 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 685 | Diskuse

Michal Ptáček

Fotbalový šampionát ... a my

Probíhajícího mistrovství světa v kopané se zúčastnilo 32 mužstev. Česká reprezentace scházela, protože v baráži nepřekonala ani prvního soupeře Švédsko.

12.12.2022 v 13:30 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 309 | Diskuse

Michal Ptáček

Naši fotbalisté v evropských ligách

Podívejme se na vytížení českých hráčů v nejsilnějších evropských ligách z pohledu právě uplynulého víkendového ligového kola.

17.10.2022 v 17:20 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 283 | Diskuse

Michal Ptáček

Kdo vyhraje fotbalovou ligu?

Začal 30. ročník samostatné české ligy. Byli pasováni favorité, sázkovky vypsaly kurzy. Podle historie ovšem lze mistra dobře odhadnout už po prvním kole, které proběhlo o víkendu.

1.8.2022 v 21:45 | Karma článku: 4.21 | Přečteno: 221 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 248 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 313 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 346 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 90 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1537

Obyčejný člověk, který se jen snaží nebýt úplně obyčejný, což se mu stejně obyčejně nedaří.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...