Fotbalový šampionát ... a my
V naší zemi je asi šest milionů fotbalových trenérů, takže všichni víme, proč náš tým v Kataru nebyl.
Chci se na naši neúčast zaměřit z jiného pohledu. Problematiku otevřu hokejovou vzpomínkou, která kupodivu do tohoto článku vhodně zapadne. Pamětníci vědí, že tehdejší československý tým před 40–50 lety občas dokázal na mistrovství světa přehrát nenáviděné protivníky s CCCP na dresech. Byly to ohromné úspěchy. Přece jen Sověti vybírali své nejlepší hokejisty z populace, která měla 250 milionů lidí, zatímco my jsme je skládali z pouhé 15milionové.
Jasně, půlku těch počtů tvořily ženy, ale jde o tu početní sílu. Lze vyjít z toho, že úměrný podíl obyvatelstva, pro snadný příklad třeba 1 procento, se věnoval hokeji. Jedno procento ze 250 milionů je prostě téměř 20násobně víc než jedno procento z 15. S početně takřka mizivou základnou jsme se dokázali Sovětům – ale částečně i Kanaďanům nebo Američanům – vyrovnat.
Otázka dne tedy zní, proč to nedokážeme ve fotbale. Chápeme, že se na šampionát probojují týmy Brazílie (214 milionů obyvatel), Japonska (126 mil.), Íránu (85 mil.), Německa (83 mil.), Francie, Anglie... Proti jejich fotbalovým základnám nemáme početně šanci.
Ale v počtech všechno není, jak jinak si vysvětlit, že čtyři účastnicky nejlidnatější země se už před semifinále z mistrovství pakovaly? A jak si vysvětlit úspěchy zemí, které jsou s Českem početně srovnatelné, anebo jsou dokonce menší?
Malá tabulka počtů obyvatel některých účastníků a neúčastného Česka:
11 590 000 Belgie
10 700 000 Česko
10 300 000 Portugalsko
08 700 000 Švýcarsko
06 840 000 Srbsko
05 860 000 Dánsko
03 900 000 Chorvatsko
03 140 000 Wales
Samo o sobě vypadá jako paradox, že se probojovala země jako Wales s ani ne třetinovým počtem obyvatel oproti nám. Pohádkou z říše snů je pak samozřejmě Chorvatsko, mající lehce přes třetinu obyvatel proti nám. Fotbaloví Chorvati dlouhodobě válí! Jak to, že je lepší i početně poloviční Dánsko, že nás předčí Srbové či Švýcaři?
Vysvětlení jsou různá. Samozřejmě, někdy se sejde dobrá generace hráčů. Však jsme ji občas měli také, viz druhá místa na světových šampionátech 1934 a 1962 (to už však je pravěk), vítězství na Mistrovství Evropy 1976 (trochu náhoda), druzí na Evropě v roce 1996 a skvělý tým z ME 2004, které jsme při troše štěstí mohli i vyhrát (vypadli jsme v semifinále s obranářskými Řeky tzv. zlatým gólem v nastavení). Nyní má delší dobu skvělou generaci hráčů Chorvatsko, což nejlépe dokumentuje jejich nejlepší hráč dlouhověký Luka Modrić.
Netypickým případem je pro mě Švýcarsko. V jeho posledním utkání na MS nastoupilo 15 hráčů, z toho jen 3 měli zřejmé tradiční »echt« švýcarské příjmení. Půl týmu tvořili hráči černé pleti a také další už jen podle příjmení nebyli z rodin žijících řadu generací v zemi (Xhaka, Shaquiri, Rodriguez, Vargas...). Prostě Švýcarsko jako bohatá a bezpečná země přitáhla jejich rodiče či prarodiče, kteří zde získali občanství. To se nám v Česku těžko může přihodit.
Co z toho tedy plyne? Slýcháváme stesky, že v českém mládežnickém fotbale se už od žáků hraje zejména na výsledky. Hráči jsou od mala vychováváni spíš k silovému fotbalu s ohledem na úspěšný výsledek. Není to o tom, že fotbal je hra a hráči mají být hraví. Bojí se udělat kličku, protože z toho plyne ztráta míče a pokárání od trenéra. Trénuje se vytrvalost a síla, v poslední době měřené oněmi naběhanými kilometry. Tak – kolik toho naběhá Messi? Polovinu, a je nejlepší hráč světa.
Vzpomínám, když v devadesátých letech přišel do Slavie Brazilec Adauto. Ten koukal, když ho v rámci zimního soustředění vzali do hor, kde měl nabrat kondičku během na lyžích. Viděl to chudák prvně v životě. Naši hráči jsou úporní, soubojoví, musí běhat, ale neumějí kličku, nedokáží si prostrčit narážečku, špatně rozehrávají rohové kopy, z jejich střel jde valná většina mimo branku. Moderní fotbal se ubírá jinými cestami. Snad se metodika vedení mladých hráčů rozumně změní, ale bude to běh na dlouhou trať. Bohužel přitom budou fotbalu velkou konkurencí veškeré elektronické hry, protože jsou pohodlnější a není jim třeba obětovat pohodlí, tvrdý trénink někdy i v nepohodě a tak podobně. Kéž bychom se jednou dostali dlouhodoběji aspoň na chorvatskou úroveň!
Michal Ptáček
Jak jsem ušetřil za elektřinu
Cena za elektřinu vyletěla vzhůru a v důchodcovské domácnosti vyvstala potřeba nějakou tu korunu ušetřit. Podívejme se tedy, jak jsem ušetřil (nebo do budoucna ušetřím), když jsem všechno utratil.
Michal Ptáček
Naši fotbalisté v evropských ligách
Podívejme se na vytížení českých hráčů v nejsilnějších evropských ligách z pohledu právě uplynulého víkendového ligového kola.
Michal Ptáček
Kdo vyhraje fotbalovou ligu?
Začal 30. ročník samostatné české ligy. Byli pasováni favorité, sázkovky vypsaly kurzy. Podle historie ovšem lze mistra dobře odhadnout už po prvním kole, které proběhlo o víkendu.
Michal Ptáček
JIPka parkovala v Lánech
Nechci komentovat zdravotní stav prezidenta Zemana, ale zamyslet se nad jeho zdravím/nemocí a hospitalizací/nehospitalizací z jiného pohledu.
Michal Ptáček
Fotbalová liga: Což model se 12 týmy?
Téměř vše podstatné je v české fotbalové lize už před posledním kolem rozhodnuto. Začínají se rojit úvahy, že by soutěž s 18 kluby mohla pokračovat i v následující sezoně. Přináším podstatně odlišný pohled.
Michal Ptáček
Jak se profesor Flegr (opět) mýlil
Evoluční biolog Jaroslav Flegr se možná považuje za největšího experta na covid-19, a tak občas straší nebo vydává své předpovědi. Jednu z posledních zveřejnil poslední březnový den zde na blogu iDnes.
Michal Ptáček
Trestní zákoník pro UEFA
Českým a ostrovním fotbalem rezonují události kolem fotbalového utkání Evropské ligy Glasgow Rangers vs. Slavia Praha.
Michal Ptáček
Nákupy v našem nemonopolním prostředí
Delší dobu si všímám jevu, který už nelze označit za pozoruhodný. Nabídky různých prodejců jsou »překvapivě« úplně stejné.
Michal Ptáček
Zamotaná Liga mistrů
Zase se ukazuje, jak zamotané a napínavé mohou být sportovní soutěže. Tentokrát fotbalová Liga mistrů, konkrétně skupiny B a H. Před posledním kolem není rozhodnuto o postupujících, přičemž šanci z osmi mužstev má hned sedm!
Michal Ptáček
Česko E vs. Skotsko 1:2
Píšu o fotbalovém utkání Ligy národů, které se hrálo v pondělí v Olomouci. Provázely ho pozoruhodné okolnosti.
Michal Ptáček
Konec života
Člověk si je možná jako jediný živočich vědom toho, že zemře. Neví kdy, netuší jak, ale je to jeho jediná životní jistota. Předpokládám také, že každý někdy o svém konci přemýšlel a že závěrem toho přemýšlení bylo přání, ...
Michal Ptáček
Koronavirus: bez paniky už, prosím
Na téma koronavir se takřka nic objevného nedá napsat. Bylo toho napsáno a naposlouchali jsme se toho v televizi a rozhlase až až. Velká většina všech těch příspěvků se nesla ve stylu bu-bu-bu. Když nebudete dodržovat toto...,
Michal Ptáček
Byl jsi loni na finále Ligy mistrů? - Jak si to mám pamatovat???
Květen 2017, sportovní bafuňář M. Pelta a náměstkyně ministryně školství S. Kratochvílová byli vzeti do vazby kvůli jakýmsi podvodům, o které mi v článku vlastně ani nejde.
Michal Ptáček
Posílit pravomoci policie? NE!!!!!
Ministr Hamáček by rád posílení pravomocí policie, aby mohla na místě udělovat pokuty až do 10.000 Kč.
Michal Ptáček
Prahou rychlostí 10,133 km/h
Je to prakticky rok, kdy jsem popisoval cestu Prahou rychlostí 11,7 km/h - viz https://michalptacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683207 - a nemyslel jsem si, že bych se mohl k tématu vrátit.
Michal Ptáček
Jeden den v Paříži
Inspiroval mě článek kolegy-blogera Tomáše Flašky o jednodenní prohlídce Říma (https://flaska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722620). V diskusi jsem navrhl, že bych se o cosi podobného mohl pokusit a pan Flaška mě vzal za slovo.
Michal Ptáček
Boeing vs. Airbus
Po nedávných pádech dvou letadel Boeing 737 MAX 8, při nichž zahynulo 345 lidí, byl tento typ strojů celosvětově »uzemněn«. Čeká se na úpravy software (a vlastně i hardware), aby snad v srpnu opět vzlétly.
Michal Ptáček
Fotbal: Spravedlivá liga (?)
Po léta mě rozčilovalo věčné přemílání, kterému týmu bylo kdy pomoženo a které mužstvo bylo poškozeno, kolikrát a o kolik bodů. Trochu jako povídání u desátého piva, co člověk, to názor a jednoznačný výsledek debaty veškerý žádný.
Michal Ptáček
Klinika v Absurdistánu
Krátké zamyšlení nad aktuální událostí - vystěhováváním squatterů na pražském Žižkově, kteří neoprávněně obývají tzv. Kliniku.
Michal Ptáček
Zpovykaný Pražák se městem řítí rychlostí 11,7 km/h
Řízení Prahy za dosluhujícího magistrátu bylo příšerné, což ocenili i voliči. Podívejme se na konkrétní příklad, jak se přes město jezdí...
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 90
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1537x