Jeden den v Paříži

Inspiroval mě článek kolegy-blogera Tomáše Flašky o jednodenní prohlídce Říma (https://flaska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722620). V diskusi jsem  navrhl, že bych se o cosi podobného mohl pokusit a pan Flaška mě vzal za slovo.

Snažil jsem se, aby následující fotomanuál posloužil především těm, kteří Paříž neznají. Navrhuji jednodenní putování městem tak, aby vedlo odněkud někam a viděli jsme toho hodně, ale předem upozorňuji, že na prohlídku toho nejzajímavějšího by byly potřebné aspoň tři dny. Takže jde o můj výběr, který není zaměřen nijak tematicky ani se nesoustřeďuje na všechno »nej«. Plán města se sítí metra do rukou, pořešené jízdné na hromadnou dopravu a můžeme vyrazit.

Předpokládejme, že se probudíte v hotelu, kde také posnídáte (bývá to v ceně pokoje) a pak se dopravíte na stanici zeleného metra 12 Lamarck-Caulaincourt. Když se vám podaří být tam o půlhodinu dřív než navrhuji, v průběhu dne si za to budete blahořečit.

Poznámka: Omlouvám se za všechna svá jména pod fotografiemi – ne že bych bazíroval na autorství, ale zřejmě je to součást blogerských pravidel, abych nebyl administrátory popotahován.

9:00 Stanice metra Lamarck-Caulaincourt leží na severním okraji Montmartru, ale odsud budete ušetřeni dlouhých výstupů do schodů. Proti spojnici ulic obsažených v názvu stanice metra začíná naproti této křižovatce rue des Saules, kde vás zprvu opravdu menší výstup po schodišti čeká. Nad schodištěm napravo za zdí je hřbitov St-Vincent a půjdete doslova pár metrů od hrobu montmartreského malíře Utrilla. Na konci ulice zabočte doleva a rue Norvins vás přivede na známé náměstí place du Tertre. Sem ujdete od metra 450 metrů. Alternativa: Blíž k montmartreskému centru se dostanete autobusem č. 40 (směr jízdy Le Peletier), jehož zastávku najdete po výstupu z metra na protější straně rue Caulaincourt. Poté, co zespodu obkroužíte baziliku Sacré-Cour vystoupíte na zastávce place du Tertre (měla by to být šestá zastávka; pozor, pařížské autobusy stavějí na znamení, takže některou mohou projet). Dříve tuto trasu obstarával tzv. Montmartrobus.

9:15 Place du Tertre – náměstí, na němž přes den není k hnutí, se teprve probouzí, přesto uvidíte již několik venkovních umělců a otevírajících se bister. Jste ve výšce 131 metrů nad mořem, výš v Paříži po zemi nevystoupáte. Další cíl už jste před chvílí spatřili, musíte se mírnou oklikou dostat k bělavé bazilice (asi 350 metrů).

9:30 Basilique Sacré-Cour je v tomto čase stále zatím neobležená davy turistů, takže se do ní lze celkem rychle (a zdarma) dostat. Je to jediný kostel, do kterého se na naší procházce můžete podívat dovnitř, tak toho využijte. Zvláštností je velká kopule s Ježíšem. Ze západní strany baziliky se za vstupné asi 7 € dá zvenčí na ochoz kopule vystoupat. Na první seznamovací vycházce si asi tuto atrakci odpusťte, stejně se sem příště vrátíte.

10:00 Z kopečku sejdeme po ikonických schodech (230 m) nebo sjedeme jedinou pařížskou lanovkou. Dole se dáme vpravo po rue Tardieu a navazující rue Yvonne Le Tac (asi 350 m).

10:20 První, co na place des Abbesses spatříme, je kolotoč a vpravo od něj jeden ze dvou zachovaných secesních vstupů do metra. Šikmo za ním zajdeme do malého parčíku square Jehan Rictus, kde objevíme Zeď Miluji Tě: Na ploše 10 × 4 metry je v 311 jazycích vyvedena věta »Miluji Tě«, nalezení české verze dá chvíli zabrat…, takže malá nápověda: nehledejte v úplných krajích. Další pěší cestou s kopce o délce asi 375 m dojdeme na náměstí Blanche. Můžeme sem přijít také od náměstí Pigalle po boulevard de Clichy.

10:50 Z place Blanche samozřejmě neodejdeme, aniž bychom neudělali snímek kabaretu Moulin Rouge. Mimochodem, skrze náměstí vede boulevard de Clichy, moje nejmilejší pařížská ulice s úžasně širokým zeleným pásem uprostřed, kde je místo i pro cyklostezky.

11:00 Na Blanche sejdeme do metra modré linky 2. Pojedeme směrem na konečnou Porte Dauphine (tam je mimochodem ten druhý secesní vchod do metra). Budete-li snad v časovém předstihu, určitě doporučuji mezivýstup ve stanici Monceau. Zde nakoukněte do stejnojmenného parku, který je v Paříži možná nejkouzelnější (ano, ta známá kolonáda korintských sloupů kolem jezírka, ale také další romantické prvky, vzácné dřeviny, tematické zahrady a spousta soch, například skladatele Liszta, jemuž u klavíru omdlévá fanynka). V parku se snadno zdržíme 30 minut, anebo i méně, pokud usoudíme, že se sem musíme někdy vrátit. Následně pokračujeme metrem, vystoupíme na stanici Charles de Gaulle/Étoile.

11:45 Po výstupu na povrch se ocitneme pod Vítězným obloukem (Arc de Triomphe). Můžeme se pokusit o výstup nahoru, který poskytne skvělou vyhlídku, ale bude nás to stát 12 € a nejméně hodinu času. Takže nyní raději oblouk obhlédneme jen zespodu a pak se trochu projdeme horní částí slavné avenue Champs-Élysées.

12:15 Je to zvláštní, ale tato třída dokáže brzy unavit, a tak po 450 metrech vezmeme zavděk stanicí žlutého metra 1 George V. Popojedeme nejstarší, leč velmi zmodernizovanou linkou 1, která jezdí bez řidiče, »ubohé« dvě stanice na Clémenceau (ušetřených 1.100 metrů se nám bude hodit, nožky začnou kvečeru bolet).

13:00 Po výstupu z metra projdeme kolem sochy generála de Gaulla na avenue W. Churchilla (na levé straně za Petit Palais najdeme i jeho sochu). Při cestě k Seině míjíme napravo skvostný Grand Palais a nalevo úchvatný Petit Palais, ve kterém můžeme zdarma navštívit stálé městské sbírky (obrazy, sochy, užitné umění a nábytek). Tím bychom se ovšem nejméně hodinu zdrželi, takže návštěvníci muzea si ji připočítají k časovému harmonogramu. Dojdeme až do poloviny převelice zdobného mostu Alexandra III. Od metra to tam bude kolem 450 metrů.

13:15 (nebyli jsme v Petit Palais) Z pont Alexandre III – Francouzi nedělají za řadovou číslovkou tečku – obdivujeme výhledy na řeku, na Eiffelovku i na Invalidovnu a za ní na Dôme, s jejichž návštěvou dnes povětšinou nepočítáme.

13:45 Poté, co se vykocháme a možná i nakrátko odpočineme, přejdeme 550 metrů po Pompidouově nábřeží k place de la Concorde, údajně největšímu evropskému náměstí. Za revoluce zde stála gilotina, nyní mu vévodí staroegyptský obelisk a dvě kašny, kolem dokola jsou sochy osmi francouzských měst. Nabízejí se odsud pěkné výhledy: přes Champs-Élysées k Vítěznému oblouku, severně ke kostelu Madeleine, jižně k zadnímu průčelí Bourbonského paláce. Náměstí tvoří západní okraj Tuilerijských zahrad, do nichž po schodech sejdeme.

14:20 Tuilerijské zahrady hned u tohoto vstupu nabízejí nalevo Míčovnu, napravo Musée de l’Orangerie, které určitě stojí někdy za návštěvu, ale teď asi těch devadesát minut (vč. čekání ve frontě) nebudeme mít.

14:40 Procházíme zahradami směrem k zeměpisnému východu, po levé straně si při rue du Rivoli všimneme velkého ruského kola, před kterým – na rozdíl od Eiffelovky – nebývají fronty a za 10 € poskytne adekvátní zážitek (adekvátní tomu, že za výhled z Eiffelovky dáme přes 25 € a pročekáme pod ní minimálně hodinu). Protože nás tato atrakce příliš nezdrží, doporučuji. První otočka je zastávková, kdy nastupují/vystupují lidé do ostatních gondol, a tak lze nerušeně fotografovat či filmovat. Druhé kolo pojedeme plynule a pak vystoupíme.

15:20 Procházíme branou Carrousel (takový malý Vítězný oblouk, stojící v ose s opravdovým Vítězným obloukem a v prodloužení i Grande Arche, moderním obloukem v La Défense). Před sebou máme dvůr Louvru se skleněnou pyramidou. Do muzea nepůjdeme (vstupné 17 €), samo o sobě je na celý den, a tak zahneme doprava k nábřeží Seiny. Sem to je od náměstí Concorde dobrých 1.200 metrů.

15:50 Po nábřeží stále východně (a tedy proti proudu řeky) dojdeme k elegantnímu mostu Pont des Arts, naproti němuž je na druhém břehu honosná budova Francouzské akademie. Na zdejší zábradlí už se nedají věšet zámečky lásky, tak možná aspoň nějaké to nezbytné selfíčko… A pokračujeme.

16:10 Přicházíme k dalšímu mostu, čeká nás Pont Neuf, který je navzdory svému jménu »nový most« nejstarším v Paříži. Přejdeme po němo a okolo jezdecké sochy Jindřicha IV. (urazili jsme dalších 1.200 metrů) zabočíme vpravo po schodech dolů na cíp ostrova Île-de-la-Cité k přístavišti vyhlídkových lodí Vedettes Pont Neuf. Dopřejeme si hodinovou projížďku za 12 €, při které toho spoustu uvidíme a hlavně si vsedě odpočineme, ba se i cestou můžeme nasvačit a napít (já například na loď nenastupuju bez červeného francouzského vína…). Pojedeme kolem ostrova a katedrály Notre-Dame, objedeme ještě ostrov sv. Ludvíka a pak po proudu až za Eiffelovu věž, kde loď otáčí ke zpáteční cestě. Pro dobré fotografie z lodi platí rychlost, např. dobrý čelní pohled na Notre-Dame se naskytne nejvýše po dobu tří sekund. Prostě ta loď jede zatraceně svižně.

17:30 Po vylodění přejdeme přes kouzelné náměstíčko place Dauphines a po Quai de Orfévres (nábřeží Zlatníků, zpopularizované maigretovskými detektivkami, neboť zde skutečně sídlí kriminálka) zamíříme doprava přes pont St-Michel ke stejnojmennému náměstí a jeho slavné fontáně (od přístaviště asi 600 m). Z protějšího břehu můžeme vidět zoufale poničenou katedrálu Notre-Dame – protože se dovnitř nyní nedostaneme, nepotřebujeme ji v tomto stavu ohledávat zblízka.

18:00 Za náměstím/fontánou najdeme zastávku autobusů a jakýmkoli, který přijede (21, 27, 38), popojedeme dvě-tři zastávky k Jardin du Luxembourg.

18:15 Po výstupu nás upoutá (vlevo do kopce) výhled k důstojnému Panthéonu, zatímco vpravo máme vchod do zahrad, z této strany s přilehlou Medicejskou fontánou, která je trochu ukryta pod větvemi stromů a vyplatí se ji vyhledat.

Přejdeme k osmibokému jezírku a naproti, za budovou Lucemburského paláce (sídla francouzského Senátu) se dostaneme na rue Vaugirard, nejdelší pařížskou ulici. Úsek od autobusu až sem v minimalistické variantě představuje 750 m. Rue Vaugirard přejdeme a krátkou chůzí (necelých 250 m) po rue Férou se dostaneme na náměstí St-Sulpice, kde nás upoutá fontána čtyř biskupů, kteří se nestali kardinály a především kostel známý třeba z knihy a filmu Šifra mistra Leonarda.

Na jeho prohlídku zevnitř bude bohužel pozdě, takže najdeme na okraji náměstí autobusovou zastávku a linkou 86 se projedeme až na konečnou – k Tour Eiffel, tedy Eiffelově věži.

K ní dorazíme nejdříve v 19:30, možná i později, protože jsme se oproti našponovanému časovému plánu nejspíš zdrželi. Věž už může být večerně nasvícená, v rozlehlém parku se dá jakkoli lelkovat, odpočívat, posedět a až se tohoto náročného dne dosyta nabažíme, vypravíme se k hotelu. Včas si tuto ústupovou cestu promysleme, neboť blízké okolí věže není městskými linkami zrovna prošpikované. Opravdoví romantici se mohou pokusit i o výstup na věž, ale myslím, že nejvhodnější doba k návštěvě je ještě za světla v podvečer. Kdo pořád není dost unavený, může se za celkem mírnou taxu 10,20 € pokusit vystoupat pěšky 669 schodů do druhého patra. Když tam dostanete chuť na vrcholek, přikoupíte si za asi dalších devět eur výtah, nic není ztraceno. Výtah z přízemí až nahoru je za 25,50 €. – Kolem věže se dá nachodit 500 metrů i daleko více.

Tím náš den končí. Při dodržení uvedeného programu nachodíme v minimalistické verzi asi 8 kilometrů; jde o součet výše uváděných vzdáleností, přičemž se lze spolehnout, že stejně nachodíte víc. Je těžko odhadovat, co turista nachodí třeba v pařížských zahradách: může projít rovně z bodu A do bodu B, anebo různě těká, prohlíží, občas se i vrací… Nemohu ani započítat, kolik toho ujdete na start trasy a také při návratu z cíle do hotelu. Těžko se započítává, kolik se toho nachodí na nástupiště metra a ven… a tak dále. Všechna čísla jsou prostě jen orientační. Ale kdo by v Paříži neušel deset kilometrů!

Útrata:

Jídlo a pití podle chuti. Snídani pravděpodobně pořídíte v hotelu, po cestě využijete nějakou restauraci (za 20 € se dá pořídit skromné polední menu) či stánek s pouličním občerstvením – palačinky, bagety atp. Pití nesete s sebou anebo si koupíte po cestě (nejlevněji v obyčejném supermarketu). Do muzeí nebo na Eiffelovku vás s tekutinami nepustí.

Doprava – nutné výdaje za přesuny městskou hromadnou, protože v Paříži se nedá všechno uchodit pěšky, to byste nic nestačili. Můžeme počítat s jednodenní síťovou jízdenkou Mobilis pro dvě zóny v ceně 7,50 €, což je zcela postačující. Nebo spotřebujeme aspoň 6 jednotlivých lístků zvaných t+, které koupíme v rámci tzv. karnet, tj. balíčku deseti, kdy jeden vyjde na 1,49 € (samostatně by stál 1,90 €) – v tomto případě utratíme 9 €. Jízdné se samozřejmě dá pořídit relativně ještě levněji než Mobilis, např. při vícedenním pobytu nákupem týdenní jízdenky Navigo, která pro všechny zóny (vyjedete s ní nejen na všechna pařížská letiště, ale třeba i do Versailles) přijde na 22,80 €, takže prakticky strčí do kapsy tři denní jízdenky Mobilis jen pro dvě vnitřní zóny.

Vstupné nakonec nemusíme platit žádné, v rámci popsaného výletu přicházejí v úvahu Vítězný oblouk (12 €), Oranžerie (9 €), ruské kolo v Tuileriích (asi 10 €), jízda lodí (12 €), popř. Eiffelova věž (minimum – pěšky do druhého patra 10,20 €, maximum výtah do třetího patra 25,50 €). Paříž je drahá… Ceny pro dospělce platí pro rok 2019.

Třeba návštěvu Paříže zvládnete ještě letos v pozdním létě...

Rád si v diskusi přečtu vaše zkušenosti a postřehy, jež mě možná inspirují k volnému pokračování.